Josef Bartuška patří k nejvýraznějším autorům jihočeské umělecké skupiny Linie, v níž působil s Karlem Fleischmannem, Richardem Landerem, Oldřichem Nouzou, Adou Novákem, Emilem Pitterem a Karlem Valterem. V rámci avantgardního sdružení byl Bartuška se svým takřka renesančním záběrem také nejagilnějším členem. Společně s Oldřichem Nouzou v roce 1929 publikoval manifest Poesie imaginárního prostoru, v němž teoreticky charakterizuje svoji tvorbu. Záhy začal experimentovat především s fotogramy a kolážemi, k nimž byl inspirován slavným Man Rayem a Lászlo Moholy-Nagy. Druhou uměleckou polohu představuje  svébytný poetismus, k němuž nacházel inspiraci právě v jižních Čechách. Třicátá léta dala následně vzniknout dnes již slavným fotografickým cyklům Stínohry a Stopy, které obrazovou lyrikou náleží k nejzajímavějším avantgardním souborům 30. let 20. století. Stíny a stopy jsou zde v estetice surrealismu pomíjivou metaforou každodennosti.

Josef Bartuška se narodil 28. května 1898 v Týně nad Vltavou. Vystudoval reálku a Ústav ke vzdělávání pedagogů v Českých Budějovicích. Jako učitel působil po celý život na různých školách v jižních Čechách. V roce 1930 levicově smýšlející umělec inicioval založení avantgardní skupiny Linie a o rok později i legendárního časopisu stejnojmenného názvu. Jako ředitel školy v Rudolfově zemřel po těžké nemoci 9. října 1963.

Adam Hnojil, autor a kurátor výstavy