Eliška Stejskalová se ve své tvorbě dlouhodobě zajímá o témata spojená s podobami vnímání. Často propracovává kontradikce a rozpory jejich různých podob. Jedním z takových zájmů je analýza procesů podmíněná odpíráním spánku. Výsledky všech těchto zkoumání představuje v konceptuálně koncipované expozici, v níž detekuje možnosti bezprostřední nesofistikované percepce. Osobní psychofyzické zkušenosti umožnily umělkyni definovat několik základních témat, jejichž vizualizací konfrontuje diváka s vlastní představou reprezentace zážitku. Proměny vnímání a z něj vycházející uspokojení nebo deprivace umožňují prožívat specifické vizuální kvality, o jejichž interpretaci se Stejskalová subjektivně pokouší i za předpokladu vědomí nemožnosti univerzálně-objektivního zachycení prožité zkušenosti. V umělčině pojetí tato zkoumání mohou být chápána i jako polemika a konfrontace s konvenčními a zjednodušenými způsoby divákova přístupu k viděnému, který je determinován vnitřním pohybem v rámci jeho sociokulturního prostředí.